Jak by vypadal silniční provoz bez dopravního značení? To si dokáže představit málokdo. Představit si lze těžko také začátky automobilismu, kdy stačilo k plynulosti silničního provozu pouhých 6 dopravních značek. Dnes jich v České republice vlivem rozvoje dopravy používáme více než 360 druhů a další k nelibosti mnohých motoristů stále přibývají.
Kodifikace za první republiky
První orientační značky se začaly objevovat už ve středověku, v českých zemích však nebylo značení zvykem ještě za Rakouska-Uherska. S prvními dopravními značkami se setkávali motoristé od roku 1910, ale bylo to až v roce 1928, kdy došlo k prvnímu systematickému značení v Československu, na které navázala kodifikace v roce 1935. První značky byly výstražné a stejně jako dnes se jednalo o svislé dopravní značení, které patří mezi celosvětově nejrozšířenější.
První semafor v Hybernské
Kromě použití dopravního značení se začala doprava regulovat také pomocí světelné signalizace. Semafor s třemi barvami, který známe dnes, se rozšířil z USA do Evropy ve 20. letech a již roku 1927 byl první ručně přepínaný instalován v Praze v Hybernské ulici.
Postupně semafory nahrazovaly na křižovatkách strážníky, před 2. světovou válkou byly semafory již na 17 křižovatkách v Praze a celkově 15 bylo řízeno automaticky. Dnes je v metropoli přes 700 semaforů, které zajišťují plynulý provoz.
Vodorovné a dočasné značení
Mimo svislého dopravního značení se od 30. let začalo používat také vodorovné. V začátcích pouze v příhraničních oblastech, kde se upozorňovalo na stranu jízdy. Dnes je vodorovné značení běžné nejen na silnicích, ale také v logistických centrech nebo na parkovištích u letišť či nákupních center.
V praxi se ale setkáme také s dočasnými značkami, které kvalifikovaná firma osadí v rámci pronájmu dopravního značení na konkrétní společenskou, kulturní nebo sportovní akci, která se v místě koná, případně při opravách vozovky nebo haváriích.